Chrám sv. Barbory

Stavba chrámu byla povolena roku 1381, 1403 je již zmíněn jako chrám farní. Jeho předchůdkyní byla malá kaplička zasvěcená ochránkyni horníků - sv. Barboře. Chrám se nachází na ostrohu nad říčkou Vrchlicí s působivým výhledem do údolí. Prvním stavitelem byl některý z Parléřů, rodiny, která stavěla též pražský chrám sv. Víta. Husitské války stavbu přerušily a tak v ní pokračoval až kameník Hanuš koncem 15. stol. Poté ve stavbě pokračoval Matyáš Rejsek a od roku 1512 stavitel pražského Hradu Benedikt Rejt. Benedikt Rejt vyřešil zaklenutí hlavní chrámové lodi. Vznikla tak veliká hala s prosklenými stěnami, vyvolávající dojem nadpozemského světla. Vrcholem umělecké tvorby je fresková výzdoba kaplí, v nichž se s běžnými náboženskými tématy mísí motivy dolování stříbra a ražba mincí. Pracovní tématika v tomto místě výborně charakterizuje atmosféru Kutné Hory – pracovní ruch, nesmírné bohatství a zároveň pokoru zhmotněnou v katedrále.

Stavba byla definitivně ukončena až roku 1588, kdy se pro město Kutná Hora stala neúnosnou finanční zátěží. Podstatná část vnitřní výzdoby je tedy pozdně gotická. V barokní době byla pak přidána pavlač spojující chrám s vedlejší jezuitskou kolejí. Po josefinských reformách chrám velmi chátral, až jej zachránili v devatenáctém století restaurátoři a architekti Lábler a Mocker, kteří nahradili průčelní zeď, jíž byl vlastně nedokončený kostel provizorně uzavřen, novogotickou zdí. Chrám je dnes spolu s gotickým centrem města zapsán na seznam památek UNESCO: